Smutné příběhy

Seděla v temném pokoji a houpala se v křesle.Oči měla zavřené a poslouchala ticho.

Otevřeli se dveře a někdo rozsvítil.Nikola s sebou cukla a vyjekla:´´Zhasni!Rychle!´´ Radka se vylekala.´´Proboha dítě!Už zase?´´ Nikola na ní jen upřela pohled a pak koukla na vypínač.Radka zhasla a ve tmě se snažila spatřit dceřinu bledou tvář.´´Jen jsem chtěla říct,že přišla Ivana.´´Nika zakroutila hlavou a snažila se potlačit slzy.´´Vyřiď jí,že mi není dobře.´´zašeptala,ale i Radka věděla že to není pravda.Starostlivě se podívala do temného pokoje a pomalu zavřela dveře.

Teď už se Nika nemusela bránit slzám.Moc chtěla zase ucítit sluneční paprsky na své pobledlé kůži,ale nemohla.Ohrozila by tím spoustu lidí.Nesměla dát sílu svému stínu.Nemohla dopustit,aby znovu zabíjel.

Radka s manželem o ní měli starost.Nechápali,co se s ní děje.Ven vycházela jen v noci a vyhýbala se pouličním lampám.Pokoj měla zabedněný.Na oknech dvě vrstvy závěsů přes celý den a nikdy si nerozsvícela.Ani nevěděli,jak si dělá úkoly.Byla na střední,takže to nebylo nutné.Nesnažili se po tom pátrat.

Už se stmívalo.Radka si šla lehnout.Ale usnout nedokázala.Musela myslet na Nikolu.Usnula až vysílením.Probudil jí slabý vzlykot.Když koukla na budík,bylo půl třetí ráno.Chtěla se otočit a spát v domnění,že se jí to jen zdálo,ale zjistila že ten pláč přichází z pokoje Nikoly.Nazula si pantofle,oblékla si župan a šla pomalým,tichým krokem k modrým,polepeným dveřím.

Trochu pootevřela dveře a v šeru spatřila přemítající se tělo ze strany na stranu. Vzala škubající se tělíčko do náruče a začala Niku hladit po dlouhých vlnitých vlasech.Pak uviděla,jak se Nikoliny oči zaleskly.Byly uslzené a plné strachu.´´Mami!Děkuju,byla to jen noční můra.´´Radka jí utřela slzy a zeptala se:´´Je všechno v pořádku?´´Nika se odstrčila,vlezla si zpátky do postele a zašeptala:´´Ano všechno.´´Radka vstala a odcházela.Nika ještě zavolala´´Necháš prosím rozsvíceno na chodbě?´´Radka se usmála,nechala pootevřené dveře a šla si lehnout.

Nikola ještě dlouho pozorovala světlo a kontrolovala,jestli se jí nedotýká.Když se ujistili,že její rozklepané tělo nevrhá žádný stín,tvrdě usnula.

Když se Nika ráno probudila,s hrůzou zjistila,že svítí Slunce.Moc by jí to nevadilo,ale dnes se pořádá školní výlet.Nejdřív chtěla simulovat,ale pak jí došlo,že jí na to mamka neskočí.

Ve dveřích už stála Radka a podávala dceři pytlík se svačinou a půllitrovku limonády.Tohle Nice rozbilo všechny šance zůstat doma.Oblékla si triko a kraťasy a sáhla do rohu po černém batohu.Vzala si od usmívající se Radky balíček a opatrně ho vložila do největší kapsy.Limonádu si nejdřív vzala,ale pak se mámě omluvila a šla si natočit obyčejnou vodu.

Když byla flaška plná,ujistila se Nika,že máma není v dohledu,vzala si krabičku Paralenů a pár si jich nasypala do pití.Pak flašku pečlivě promíchala a strčila do boční kapsy.

Nejistě nastoupila do auta,kde na ní už slušnou dobu čekal otec a na chvíli přestala vnímat okolí.

K rozkoukání ji přiměl až hlas otce:´´Slečno,vystupovat.Autobus už je tady,´´usmál se a otevřel kufr.

Nikola stále omráčená vzhlédla vzhůru.a jakoby viděla paprsky Slunce nabádat stín,aby se probral.Lekla se,vytrhla tátovi batoh z ruky a rychle utíkala do autobusu.Ten jen zavrtěl hlavou a odjel.

Nika zamířila dozadu.Chtěla mít všechny na očích a zatáhla si u sebe malý závěs.

Když nastoupili všichni,i její nejlepší kamarádka Ivana,tak se ozval hlasitý motor Karosy a jelo se.Cesta trvala kolem hodiny a za celou dobu Nika nepromluvila.Musela si hlídat Slunce.Ivana se snažila komunikovat,ale po dvaceti minutách to vzdala.

Konečně byli na místě.Před okny autobusu se tyčil Křivoklát.Všichni jásali,jen Niku polil pot.Na obloze žádný mrak a stromů bylo málo.

Karosa zaparkovala a každý se hnal ven jak o život.Nikola vyšla poslední.

Jen co vyšla,tak jí pohltila zář zrádného Slunce.Podlamovaly se jí kolena a cítila se bezmocná.

Její stín se začal probouzet.Těkala očima a marně se snažila najít úkryt.

Stín nabíral na síle.Nikole se řinul pot z čela.Čím více Nika slábla,tím více stín nabíral sílu.Slunce ostře bilo do očí a všichni se radovali.Nika nechápala,jak můžou být všichni tak šťastní.

´´Teď nás čeká prohlídka hradu´´,řekla s úsměvem učitelka,která musela pořád dohlížet na neposlušná děcka.Nikole se ulevilo.

Když ale koukla na zem,zbledla hrůzou.Stín zmizel v kanále.Nemohla se pohnout,byla strašně vyděšená,co se stane dál.Rychle utíkala za ostatními,aby si nikdo nevšiml,že její rozklepané tělo nevrhá žádný stín.´´Tak Niky,kde se flákáš?´´,pištěla na ni Ivana.Všimla si,že je trochu pobledlá,ale nevěnovala tomu pozornost.´´Vždyť už jdu!´´zakníkala Nika a zvolnila krok.

Vysílením skoro omdlívala,za to stín nabíral na síle.Ale to netušila.

Třída vešla do hladomorny.Byl tam chlad.Děti to tam zadýchali a Nice se dělalo mdlo.Nikdo to ale nepostřehl.

Když vstoupili do věže,byla otevřena okna.Větralo se,protože jinak by bylo místnosti nedýchatelno.´´Nikdo se nebude přibližovat k oknům!´´řekla s úsměvem,ale důrazným tonem průvodkyně.Všichni poslechli.

Nika stále popadala dech.Nevnímala svět okolo sebe.Kolem ní se mihla Ivana.Nevěnovala tomu pozornost.Už se přestala klepat,jen přemýšlela,ajk stín zastavit.Pak uslyšela praskání dřeva a cukla s sebou.

Oči se jí zaleskly hrůzou a vyděšeně natáhla ruce.´´Ivano!!´´,stačila jen zakřičet a všichni se otočili.´´Proboha Morávková,slez z toho okna!´´vyjekla učitelka a rozběhla se ke gotickému oknu.Nika se upřeně podívala Ivaně do očí a jakoby se zastavil čas.Nemohla se hýbat a ostatní se taky nepohnuli.Koukla Ivaně do očí a viděla v nich bezmoc.Tušila,že nevlezla na okno dobrovolně.Mohla hýbat jen očima a to jí dovolilo,aby zahlédla Ivanin stín.´´Ne,to není její stín!!´´zakřičela a všechno se začalo hýbat.Nastal zmatek.Vyděšená Ivana se držela okenních rámů,ale něco jakoby jí sráželo dolů.Ivana vyjekla.Nika naposledy zahlédla její hluboké oči.Bylo pozdě.Její tělo se snášelo dolů tak rychle,jakoby měla místo srdce kámen.Nikolik stín znovu zabil.

Oknem se do místnosti vloudilo Slunce.Stín se k Nikole potichu vrátil….